Historie NF1400

Historie formule Škoda

O vzniku formulové kategorie s motory Škoda se začalo uvažovat v závěru roku 1969 v souvislosti s chystanou změnou technických předpisů, které se u hojně používané formule 3 zpřísnily a namísto litrových agregátů bylo možné používat motory s objemem 1600 cm3. V tehdejším socialistickém Československu by se formulové závodění dostalo do slepé uličky především vinou výrazně sníženého počtu monopostů, protože řada z nich by nemohla splnit zpřísněné technické prohlídky a chyběla také vhodná pohonná jednotka s podobným objemem. Formule 3 byla proto v našich podmínkách odsouzena k zániku a hledala se za ni náhrada.

V Evropě mezitím okruhové závody procházely bouřlivým rozvojem a v té souvislosti vznikala řada značkových a národních formulí, které byly snadno dostupné pro velké množství jezdců z důvodu poměrně nízkých pořizovacích a udržovacích nákladů. Proto se zrodila myšlenka, oživit podobným způsobem formulové závody také u nás. Tím došlo k založení československé národní formule pojmenované jako formule Škoda. Technický předpis pro novou formuli byl vypracován ve spolupráci s automobilkou Škoda, protože základ pro stavbu vozů tvořily sériové díly z automobilů Škoda 110 L. Motor měl tedy objem 1107 cm3 (vrtání x zdvih 72x68 mm), přičemž nebylo povoleno provádět výbrus. U sériového agregátu bylo dovoleno zvýšit stupeň komprese, změnit přívodní hrdlo ke karburátoru, vyladit výfukové potrubí a odstranit termosytič, vzduchový filtr, dynamo a větrák. Pohonnou jednotku bylo dále možné osadit libovolným sériovým vačkovým hřídelem z produkce Škodovky, přidat chladič oleje, zvolit jiný plnoprůtokový čistič oleje s možným umístěním mimo agregát a do motorové vany navařit přepážku zabraňující odlévání oleje při brždění. Zakázáno bylo leštění sacích i výfukových kanálů v hlavě motoru. Sériová musela zůstat převodovka, spojka, brzdy (vpředu kotoučové, vzadu bubnové), disky kol i pneumatiky Barum rozměru 155 SR 14. Libovolné byly pružiny a tlumiče pérování. Minimální hmotnost vozu byla stanovena na 400 kg, objem nádrže činil 27,5 litrů a povinným palivem byl benzín Super.

Očekávalo se, že výrobu první omezené série monopostů zajistí sportovní oddělení mladoboleslavské automobilky. Projektu stavby nového monopostu se však razantně ujala rodící se plzeňská pobočka Metalexu vedená Ing. Karlem Kleinmondem, jenž na konstrukci nové formule úzce spolupracoval se zkušeným Ing. Václavem Pauerem CSc. z plzeňské Vysoké školy technické. O vánocích roku 1969 začal Pauer vytvářet výkresovou dokumentaci a za tři týdny začala stavba prvního stroje. Kleinmond pro tento účel vybudoval vývojovou dílnu z kůlny svého tchána v nedalekém Kaznějově.

Prototyp monopostu MTX 1-01 jeho tvůrci společně se čtyřmi mechaniky zhotovili ve velmi krátkém čase čtyř měsíců. Nový vůz ještě bez konečné podoby kapotáže 2. května absolvoval první jízdní zkoušky. Při testování však došlo k havárii a zničení přední části trubkového rámu. Za tři týdny byl ovšem prototyp formule opraven a s novou karosérií klínovitého tvaru jej jezdec Vladislav Ondřejík předvedl 24. května 1970 na brněnském okruhu při závodech Grand Prix. Formule při svém premiéře překvapila rychlostí, protože dosahovala až 170 km/h, a také cenou. Díky použití maximálního počtu sériových dílů byla pořizovací hodnota monopostu 55 000 korun a tak si formule Škoda vysloužila přívlastek "nejlevnější formule světa".

Necelý rok po prvním předvedení nové formule byl v Mostě 16. května odstartován úvodní závod mistrovského seriálu, kterého se účastnilo dvanáct předních domácích jezdců vybraných z obzvlášť velkého počtu zájemců. Pro další sezónu byla vyrobena další série automobilů a kvůli velkému počtu závodníků museli být účastníci v kvalifikacích pro jednotlivé podniky rozděleny na dvě skupiny. Nakonec Metalex v průběhu patnácti let zhotovil pro formuli Škoda celkem čtyřiatřicet závodních vozidel modelové řady MTX 1-01, které byly upravovány podle změn v technických předpisech. Zkrácen tak byl například stření díl karosérie a ochranný oblouk tvarovaný do plného oblouku. Od roku 1977 mohly vozy formule Škoda používat litá kola a závodní pneumatiky Racing. Model MTX 1-01 navíc posloužil jako základ pro stavbu prvního vozu pro mezinárodní formule Easter s motorem objemu 1300 cm3.

V roce 1981 pro formuli Škoda začal platit zákaz používání suchých pneumatik bez vzorku a také nové technické předpisy související s používáním dílů z nového modelu Škoda 105. Na závodních okruzích se také objevil dlouho slibovaný nový monopost z plzeňského Metalexu označený 1-05. O osm let později se na brněnském automotodromu představil vůz MTX 1-10, který měl zabudovaný motor z automobilu Škoda Favorit, pětistupňovou převodovku a na obou nápravách kotoučové brzdy (s jiným motorem mohlo vozidlo jako model 1-09 startovat v poháru formule Ford 1600). Poslední z vozů Metalexu odpovídal novým předpisům, které umožňovaly používat motory objemu do 1300 cm3. V té souvislosti začaly být do formule Škoda nasazovány také vozy MTX 1-06 a další stroje stavěné původně pro formuli Easter nebo jiné značkové formule.

Od roku 1996 je formule Škoda v souladu s mezinárodními řády nazývána Národní formule a od sezóny 2001 platí poslední změna v technických předpisech týkající se použití motoru objemu 1400 cm3 a zcela libovolné převodovky.

Monoposty s mladoboleslavským agregátem nedlouho po svém vzniku začaly být považovány za tzv. školní a měly sloužit začínajícím jezdcům. Řada závodníků ovšem okruhovému seriálu formule Škoda zůstala věrna několik let a tak se na listinu mistrů například osmkrát zapsal českobudějovický Jan Kačer. Vedle něho jsou pak v seznamu šampiónů známí jezdci jako Václav Bobek, Jiří Rosický, Petr Samohýl, Jiří Červa, Adolf Fešárek, Ivo Palmi, Jiří Mičánek, Josef Krečmer, Jiří Jupa, Tomáš Karhánek, Lumír Firla nebo Tomáš Chabr.

Historicky nejvěrnějším jezdcem škodováckých formulí se stal Jan Schwarz. Rokycanský pilot se v mistrovském seriálu objevil poprvé v jeho třetím ročníku a dodnes nechybí ve startovních listinách. V posledním desetiletí se navíc výraznou měrou podílel na stavbě tří nových formulí a své snažení korunoval mistrovským titulem v roce 1995.

Mistři formule Škoda a Národní formule v závodech na okruzích
1971 Jiří Rosický
1972 Václav Bobek junior
1973 Jiří Šmíd
1974 Jiří Červa
1975 Jiří Vančura
1976 Petr Samohýl
1977 Jaroslav Šustr
1978 Jiří Mičánek
1979 Jan Kačer
1980 Jan Kačer
1981 Jan Kačer
1982 Jindřich Šafránek
1983 Jan Kačer
1984 Josef Krečmer
1985 Jan Kačer
1986 Jan Kačer
1987 Stanislav Škarda
1988 Jan Kačer
1989 Jan Kačer
1990 Tomáš Karhánek
1991 Ivo Palmi
1992 Ivo Palmi
1993 Jiří Jupa
1994 Lumír Firla senior
1995 Jan Schwarz
1996 Lumír Firla senior
1997 Tomáš Chabr
1998 Radek Šrámek
1999 Lubomír Plaček
2000 Tomáš Chabr (třída Národní formule nevyhlášena jako mistrovská)
2001 Tomáš Chabr
2002 Tomáš Chabr
2003 Tomáš Chabr
2004 Jiří Mičánek jr.
2005 Adam Kout
2006 Igor Lešínský
2007 Igor Lešínský
2008 Tomáš Chabr
2009 Zbyněk Passer / NF1400 - David Palmi
2010 Jan Skála / NF 1400 - Ondřej Loukota
2011 Petr Trnka / Česká Trofej - Gabriela Jílková